Ačkoli tato soutěž nemá moc společného s autonomními roboty, přesto jsme se rozhodli s našimi přáteli tuto zajímavost obhlédnout. Velice nás totiž zaujal rozsah loňské akce. Letos tomu nebylo jinak. Zúčastnilo se 35 škol, 129 vozítek a 135 studentů a nadšenců. 

Přihlášeno ovšem bylo 44 škol, 154 vozítek a 242 studentů. Akce má svoje webové stránky zde. Významným sponzorem je společnost SOLARTEC, výrobce solárních článků. Organizátorem je Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava. 

Na soutěž nás vyrazilo sedm s čtyřmi vozítky. Tři tatící a tři jejich syni + jeden pozorovatel. Soutěž se odehrávala v Ostravě. Dorazili jsme pozdě večer a po přemluvení recepční vysokoškolských kolejí, která se nám snažila zatajit naši rezervaci, jsme se i ubytovali. 

Zbytek noci po příjezdu byl ve znamení dokončovacích prací: 

A několik zajímavých konkurentů: 

Náš vývoj se pohyboval v kruhu. Nejdříve jsme postavili z Lega vozítko. Rozebrali starý walkman a využili z něho malý elektromotorek se skvělými vlastnostmi. 1,7V a odběr kolem 80mA v zátěži. Celkem bylo k disposici 8 solárních článků (jeden dával napětí 0,5V). Solární články jsme zapojili 4 a 4 paralelně a dostali tak 2V pro vozítko. V domácích podmínkách s osvětlením jednou 500W lampou jsme dosahovali času na stanovené trati něco přes 2 vteřiny. To byl dobrý výchozí začátek. Další strategií bylo akumulovat energii do kondenzátoru během půl minuty, které jsme měli k disposici na startu a po tomto čase vystartovat na trať. Následně proběhlo několik experimentů se zapojením časového spïnače, který by umožňoval start po akumulaci. Začali jsme s 555 a transistory, 555 s relé, 555 s bistabilním relé, PIC16LF84 s tranzistory, s relé …. Všechny pokusy byly s horším časem než s absolutně odlehčeným vozítkem a zapojením solárních článků na přímo k motorku. Výsledkem bylo 6 místo (poslední oceňované   :-)). Tady je obrázek našeho stroje: 

 Výprava však byla úspěšná. Kolegové se svým strojem, podpořeným PICem 16LF84 si dojeli pro trofej, kterou byla stavebnice Mindstorms a diplom za 1 místo.

 Třetí tým se umístil na 22 místě. Což, vzhledem k veliké konkurenci, je docela dobré umístění. Na poslední chvíli změnili strategii, kterou již nebyl čas odladit.

Měli jsme i čtvrtého robota, který však nebyl otimalizován na rychlost. Protože nám některé solární články zbyly, vítězný tým Jakuba Kákony popustil uzdu fantazii a stvořil vozítko, které svým uměle vytvořeným hendikepem v podobě slunečníků a instalovaným funkčním brzdícím padákem měl vzít všem konkurentům vítr z plachet (spíše světlo z článků). Což se také stalo.

 Bohužel se nekomu povedlo vozítko zašlápnout. Pravděpodobně neúspěšné konkurenci :-). Podle důvěryhodných zdrojů však vím, že by ho stejný osud čekal doma od maminky, které vzhledem k dlouhé přípravě na soutěž (a tudíž i účelové přestavbě bytu) pomalu kalich trpělivosti přetékal.

I tak všem maminkám touto cestou děkujeme, že nám umožnili:

sundat dveře od skříně kvůli kvalitnímu povrchu, polepit novou podlahu izolepou s vyčleněním rozměrů trasy, předělat fotografický stativ na osvětlovací zařízení… Některým maminkám také děkujeme za účinnou pomoc s časomírou.

Druhý den jsme se vydali na výlet po Ostravě. Navštívili jsme místní věžorozhlednu na radnici, zahráli jsme si na horníky a koukli se do nedaleké Propasti.